Tenshin Shōden Katori Shintō-ryū

Tenshin Shōden Katori Shintō-ryū (天真正伝香取神道流) patří mezi nejstarší japonské školy kobujutsu (tradičních bojových umění). Jako jedna z mála obdržela ocenění kulturní majetek prefektury Chiba. Školu založil v druhé polovině 15. století (1447-1480) Iizasa Chōi-sai Ienao (饭筱长威斎家直) narozený v roce 1387 v obci Iizasa (dnešní Takomachi, prefektura Chiba). Ienao byl synem vysoce postaveného šlechtického samuraje z Iizasa. Byl to mistr známý pro svou vynikající techniku i jako vynikající stratég. Již velmi brzy exceloval na bitevním poli a jeho sláva se šířila po celé zemi. Vyhrál všechny souboje a nebyl nikdy poražen. Iizasa Chōi-sai Ienao umírá ve 102 letech (101 podle západního systému) a jeho posmrtné buddhistické jméno je Taiganin-den-Taira-no-Ason-Iga-no-kami-Raiodo- Hon Dai-Koji.

Historie
Izasa-Choisai-Lenao-3-e1382853943393

Iizasa Ienao (飯篠 長威斎 家直 Iizasa Choi-sai Ienao), 1387–1488) byl uznávaným bojovníkem s kopím a mečem jehož Daimyo (všeobecný název pro vůdce určitého území v Japonsku) byl sesazen a který ho nabádal vzdát se tradiční obrany a výuky bojových umění v izolaci klanu.

Po svém narození ve vesnici Iizasa v provincii Shimosa se jako mladý přestěhoval do sousedství proslulého chrámu Katori, posvátné instituce Shinto severovýchodně od Tokia (dnešní prefektura Chiba). Chrám Katori byl proslulý svou válečnou reputací, dokonce i jména chrámových božstev obsahovala zvuk meče svištícího vzduchem – „futsu“

Po studiích umění meče (kenjutsu) odešel Iizasa do Kyota, kde byl zaměstnán ve svém mladém věku u osmého Muromachi shoguna Ashikaga Yoshimasa (1436-1490), oddaného stoupence bojových umění. Iizasa byl později znám jako Yamashiro no Kami (guvernér provincie Yamashiro), podle zvyklostí této doby přibírali slavní válečníci ke jménu titul „No Kami“. Ještě později se Iizasa stal buddhistickým mnichem a byl známy jako Choi-sai, „sai“ je přídomek, který si mnozí slavní šermíři vybrali jako jméno pro svůj meč.

Když se Choi-sai, vrátil domů, působil v místním chrámu blízko prefektury Tochigi, kde nabídl modlícím se lidem jak božstva chrámu Katori, tak i chrámu Kashima a kde, podle doslechu, vyučoval umění šermu zvané „Hitotsu No Tachi“ („osamělý meč“). Dokonce i dnes přitahuje tréninková místnost v chrámu Kashima kendisty z celého světa a hlavní objekt zájmu turistů je posvátný chrámový meč. Pro doplnění Choi-saiových značných schopností s rozmanitými zbraněmi, musíme taky uvést, že byl expertem v Muso Jikiden Ryu Yawaragi a sedmým učitelem v historii této školy. („Yawara/yawaragi“ je v jeho době starší a správnější výraz pro „jujutsu“, systém boje beze zbraně) Legenda praví, že ve věku 60 let cvičil Choi-sai po 1000 dnů, dnem i nocí, bojová umění, dokud se mu v chrámu nezjevil Kami (božstvo Futsunushi No Mikoto 経津主之命) a nevyjevil mu ve snu podstatu bojové strategie nazývané Mokuroku Heiho no Shinsho. Choi-sai nazval svůj šermířský styl odvozený od tohoto zázračného snu Tenshin Shoden Katori Shinto-ryu.

místo kde Choi-sai trénoval
místo kde Choi-sai trénoval

Tato legenda je typická pro mnoho škol bojového umění a mnohé další kulturní formy. Zakladatelé škol často uvádí, že jejich mistrovství a magické techniky jsou převzaty od šintoistických a buddhistických božstev za pomocí dávno padlých postav jako je například Minamoto Yoshitsune nebo nadpřirozených bytostí jakou je Tengu, často znázorňovaný s dlouhým červeným nosem. Ienao zemřel v roce 1488 ve věku 102 let.

hrob zakladatele
hrob zakladatele

Iizasův Tenshin Shōden Katori Shintō-ryū tudíž podle všeho spojuje duchovní tradice obou chrámů a ty byly přenášené skrze jejich rodinné stoupence. Současný (2013) představený dvacáté generace se jmenuje Yasusada Iizasa (飯篠 修理亮 快貞 Iizasa Shuri-no-suke Yasusada). Bohužel, ze zdravotních důvodů nevyučuje jejich vlastní rodinný systém. Místo něj se o výuku starají dva hlavní nynější učitelé Otake Risuke, který má dojo v městě Narita a Sugino Yukihiro, který má Yuishinkan dojo v městě Kawasaki.

Iizasa vynalezl jedinečnou metodu, jak trénovat válečníky bez vážnějších zranění, doladil podstatu „riai“ a vše přiblížil bojové skutečnosti. Vzájemný trénink se zbraněmi ve formách kata, to nádherně znázorňuje. To, co ostatním připadá jako obrana proti útočníkovu útoku, je ve skutečnosti jen náhrada části útočníkova těla připravená k napadení nebo useknutí. Právě díky této metodě mohou cvičenci provádět plnohodnotný trénink bez následných zranění. I když byl meč základní a nejdůležitější zbraní pro japonské válečníky na jeho území, Iizasova škola vyučovala široké spektrum zbraní a proto své žáky vyučoval i dalšímu bojovému systému s jinou zbraní tak, aby si ji dle svých schopností osvojili a nebyli překvapeni na bojišti něčím odlišným.

Jedinečnost Tenshin Shōden Katori Shintō-ryū je stále evidentní i dnes, v mnoha moderních variantách školy je kladen důraz na specifické držení zbraně a těla, postoje, pohyby nohou a trupu, které umožňovaly samurajským válečníkům („bushi“) nosit 35kg brnění („yoroi“) a bojovat v něm i ve velmi neschůdném terénu. Tyto faktory nutily nositele těchto brnění mít chodidla pevně a bezpečně na zemi, protože významně snižovaly pohyblivost. Osobité techniky této školy braly na zřetel stavbu klasických japonských brnění, které ochraňovaly jejich nositele, a proto nabízely hodně možností, jak zahájit boj. Hlavními oblastmi útoku jsou zápěstí (zespodu), vnitřní a zadní strany nohou, oblast kyčlí, místa mezi helmou („kabuto“) a brněním hrudníku („do“), kde mohly být lehce zasaženy tepny a žíly. Takzvaný podpis nebo jinak řečeno rozpoznávací znak školy je technika „Makiuchi-Jodan“. Tuto techniku zavedl přímo Iizasa, protože samurajové nemohli kvůli helmě zvednout ruce nad hlavu a právě velmi silný sek vedený shora, který by měl zničující razanci, ve chvíli kdy nás okolnosti přinutí zaútočit na místa s brněním nebo na začátku boje, byl velice potřebný.

Mnoho významných studentů Tenshin Shōden Katori Shintō-ryū, buť přímo zakladatele nebo jeho pozdějších následovníků, později založilo vlastní školy. Mezi nejvíce prominentní členy například patří Kamiizumi Ise-No-Kami Nobutsuna (založil Shinkage Ryu), Tsukahara Tosa-No-Kami (Bokuden Ryu), Matsumoto Bizen-No-Kami (Kashima Shin-ryu), Morooka Ippa (Ippa Ryu), Itori Kyoun (Kō Ryu a Un Kō Ryu), Tōgō Tōbei Chūi (Jigen Ryu), Iba Zesuiken (Shingyōtō Ryu), Okada Sōemon (Ryuūgō Ryu), Kushibushi Magobei (Shinto Isshin Ryu), Muso Gonnosuke (Shintō Muso Ryu) a mnoho dalších. V seznamu středověkých návštěvníků se objevilo dokonce i jméno Miyamoto Musashi.

V roce 1960 dostala škola jako první v historii pro bojová umění označení „Nedotknutelné kulturní dědictví“ prefektury Chiba. To znamená, že se nemůže nikdy spojit s jiným stylem nebo frakcí bez ohledu na to, jakou nabídku dostane. To napomáhá škole si udržovat vlastní samosprávu a udržuje její vlastní integritu.

Filosofie školy:

Přestože je škola v každém aspektu bu-jutsu, je jasné, že sensei Iizasa Chōi-sai Ienao byl mystik a pacifista. Z tohoto důvodu se věnoval vnitřnímu rozvoji stejně jako zdokonalování bojových dovedností, které se staly základem školy.
Zdá se, že škola nikdy nebyla vybíravá, co se týče společenského postavení zájemců či jejich pohlaví (traduje se, že škola byla otevřena ženám i rolníkům), to nebylo tak důležité, jako skutečná motivace.
Z tohoto důvodu musel každý kandidát podepsat přísahu smrti (keppan) se čtyřmi body:
1. Nepřestávej se učit.
2. Nemluv o škole s nezasvěcenými (a už vůbec nepředváděj techniky).
3. Nevěnuj se hazardu a nenavštěvuj místa se špatnou pověstí.
4. Nebojuj s žáky jiných škol, dokud nezískáš potvrzení o mistrovství (konkrétně Menkyo Kaiden).
Po keppanu následovala další stádia označující pokrok studentů: mukoroku (osvojení si různých technik katalogu školy), poté Menkyo Kaiden (vykazování technické dokonalosti) a nakonec Gokui Kaiden (označující mistrovství), který je možný od věku 42 let.
Tento systém umožnil oddělit technické omote (otevřené pro všechny) a Gokui (dostupné pro menšinu). Takto to často bylo ve školách bojového umění (takzvané skryté formy okuden). Charakter učení zakladatele také umožňoval zachovávat laskavý přístup.
Tudíž, úvod do katalogu školy (mukoroku) sděluje: „Bojové umění [heiho v japonských znacích] je uměním míru [heiho v čínských znacích] a všichni by se měli učit dosáhnout míru.“
Další příběh ukazuje laskavou povahu zakladatele.
Škola Katori byla založena blízko chrámů Katori a Kashima v provincii Kanto (oblast Tokyo). Kromě toho se v kraji toulali vojáci a takoví mohli chtít napadnout školu a vyvolat boj. Také je třeba vědět, že východní část Kanto přišla o Ashikagu Yoshinori (1394-1441, šogun 1429 – 1441) a oblast byla velice neklidná.
Ve stručnosti, kvůli vysoké reputaci byl Iizasa Chōi-sai Ienao často vyzýván na souboj. Před bojem návštěvníky pozval, aby se posadili, a na trpasličí bambus 30 cm vysoký umístil podložku.
Sensei Choisai Ienaoko se na podložku postavil, aniž by bambus ohnul, a pak cizince vyzval, aby udělali totéž. Vyzyvatelé poznali, že mají co dělat s mimořádnou osobou a samozřejmě všichni ustoupili od boje. Tento příběh je znám jako „lekce trpasličího bambusu“ (Kumazasa No Oshie). Iizasa Chōi-sai Ienao také řekl, že nejkrásnější vítězství je dosaženo beze zbraní a bez boje. Pak to, kdy je člověk donucen protivníka zranit. A nejhorší je takové, kterého bylo dosaženo zabitím protivníka.
Ostrý boj byl ve škole zakázán, neboť by často končil těžkým zraněním nebo smrtí. (Shia) znamená smrt (shi-ni-ai je doslova „setkání, které vede ke smrti“).

Tenshin Shōden Katori Shintō-ryū je tradiční komplexní bojový systém, který se zaměřuje na široké spektrum dovedností (boj za použití různých zbraní, beze zbraně, strategie, špionáž a další). Na rozdíl od moderních škol (gendai ryu) například: Kendo nebo Iaido, které se zaměřují jen na jednu specifickou oblast vzdělávání. Jako součást učebního plánu je široká škála zbraní, meč ale zůstává tou hlavní.

V TSKSR se vyučuje:

Ken jutsu 剣術 (japonský šerm)
Bo jutsu 棒術 (dlouhá hůl)
Naginata jutsu 薙刀術 (japonská halapartna)
Kodachi jutsu 小太刀術 (krátký meč)
Ryoto jutsu 両刀術 (současně dlouhý a krátký meč)
So jutsu 枪術 (kopí)
Iai jutsu 居合術 (techniky tasení meče)
Ju jutsu 柔術 (techniky beze zbraně)
Shuriken jutsu 手裏剣術 (vrhání předmětů)

Výklad názvu školy:

Tenshin 天眞 bohy předaná
Shóden 正傅 pravá instrukce
Katori 香取 název svatyně
Shintó 神道 Cesta bohů, původní japonské náboženství
ryu 流 škola, styl, tradice
Kobujutsu 古武術 tradiční bojové umění

Linie velmistrů (Sōke):

1. Iizasa Chōisai Ienao (Iga-no-kami)
2. Iizasa Wakasa-No-Kami Morichika
3. Iizasa Wakasa-No-Kami Morinobu
4. Iizasa Yamashiro-No-Kami Moritsuna
5. Iizasa Saemon-No-Jō Morihide
6. Iizasa Oi-No-Kami Morishige
7. Iizasa Shuri-No-Suke Morinobu
8. Iizasa Shuri-No-Suke Morinaga
9. Iizasa Shuri-No-Suke Morihisa
10. Iizasa Shuri-No-Suke Morisada
11. Iizasa Shuri-No-Suke Morishige
12. Iizasa Shuri-No-Suke Moritsugu
13. Iizasa Shuri-No-Suke Morikiyo
14. Iizasa Shuri-No-Suke Nagateru
15. Iizasa Shuri-No-Suke Moriteru
16. Iizasa Shuri-No-Suke Morishige (Kan-Rikusai)
17. Iizasa Shuri-No-Suke Morifusa
18. Iizasa Shuri-No-Suke Morisada
19. Iizasa Shuri-No-Suke Kinjiro
20. Iizasa Shuri-No-Suke Yasusada (současný soke, ze zdravotních důvodů neučí systém své rodiny)